Zpověď

„Ježíš učedníkům po svém vzkříšení znovu řekl: »Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.« Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: »Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.«“ (Bible – Evangelium podle Jana, 20,21-23)

 

Zpověď (neboli svátost smíření či svátost pokání) obnovuje původní vztah křesťana k Bohu a k společenství Církve. Křesťan se smíření otvírá tím, že své hříchy vyznává (po předchozím zpytování svědomí) a upřímně jich lituje, což je spojeno s opravdovým rozhodnutím napravit se. Předpokladem je, že se jedná o katolicky pokřtěného člověka, který chce žít podle křesťanských zásad, k nimž patří také církevně uzavřené manželství, jedná-li se o ženatého muže nebo vdanou ženu.

Svátost smíření je v našich farnostech možné přijmout půl hodiny před mší svatou (v neděli pouze před první mší svatou a nikoliv před poutní bohoslužbou, kdy to organizační záležitosti neumožňují) nebo kdykoliv jindy po domluvě s knězem. Je-li v neděli večer adorace v Malé Morávce, tak také během ní.

Pokud se člověk po delší době vrací ke křesťanskému životu a přichází ke zpovědi po více letech, je potřeba dostatek času, aby celá záležitost nebyla chvatně odbyta. V tomto případě je potřeba domluvit se s knězem na setkání. Někdy je před samotnou zpovědí zapotřebí více setkání.

 

Modlitba před zpytováním svědomí (Kancionál, č. 045):

Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mě dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před Tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš Ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu Jeho jméno – křesťan. Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal. Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval. Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal. Pohni mou vůlí, abych svá předsevzetí dokázal uskutečnit. Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.