Zpověď

„Ježíš učedníkům po svém vzkříšení znovu řekl: »Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.« Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: »Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.«“ (Bible – Evangelium podle Jana, 20,21-23)

 

Zpověď (neboli svátost smíření či svátost pokání) obnovuje původní vztah křesťana k Bohu a k společenství Církve. Křesťan se smíření otvírá tím, že své hříchy vyznává (po předchozím zpytování svědomí) a upřímně jich lituje, což je spojeno s opravdovým rozhodnutím napravit se.

Svátost smíření je v našich farnostech možné přijmout před mší svatou (v neděli pouze před první mší svatou a nikoliv před poutní bohoslužbou, kdy to organizační záležitosti neumožňují) nebo kdykoliv jindy po domluvě s knězem.

V případě, že se člověk po delší době vrací ke křesťanskému životu a přichází ke zpovědi po více letech, je potřeba dostatek času, aby celá záležitost nebyla chvatně odbyta. Někdy je před samotnou zpovědí zapotřebí více setkání.

 

Modlitba před zpytováním svědomí (Kancionál, č. 045):

Bože, Otče nebeský, jsi vševědoucí a znáš mě dokonale. Voláš mě, abych zkoumal svůj život před Tebou a poznal se tak, jak mě znáš a vidíš Ty. Tvůj Syn Ježíš Kristus mi svým lidským životem ukázal, jak mám žít já, který nesu Jeho jméno – křesťan. Osvěť svým Duchem můj rozum, abych se poznal. Dotkni se mého srdce, abych svých hříchů litoval. Daruj mi statečnost a pokoru, abych se upřímně vyznal. Pohni mou vůlí, abych svá předsevzetí dokázal uskutečnit. Dej mi nadšení pro spravedlnost a dobro.