Nemocní

„Nemoci a bolesti člověka patřily vždy mezi největší potíže, které trápily jeho svědomí. Ale ti, kdo vyznávají křesťanskou víru, i když cítí a prožívají totéž, přece podporováni světlem víry chápou hlouběji tajemství bolesti a statečněji ji snášejí. Nejenže totiž z Kristových slov vědí, co nemoc znamená a jaký má význam pro jejich spásu a pro spásu světa, ale také vědí, že je miluje tentýž Kristus, který během svého života často nemocné navštěvoval a uzdravoval. […] Kromě toho mají nemocní v církvi poslání nabádat svým svědectvím ostatní, aby nezapomínali na věci podstatné a vyšší, a zároveň ukazovat, že smrtelný lidský život má být vykoupen účastí na smrti a zmrtvýchvstání Krista.“ (Obřady pomazání nemocných a péče o nemocné, Úvod, č. 1 a 3)

 

Někteří lidé z důvodu nemocí a obtíží spojených se stářím už nemohou navštěvovat kostel, přestože život ze svátostí pro ně byl (a snad i nadále je) velmi důležitý. Nic nebrání tomu, aby je kněz navštívil doma či v nemocnici, stačí se domluvit…

Mnozí lidé, kteří praxi křesťanského života opustili, ve stáří vnímají, že by se rádi vrátili, ale vlastně ani neví jak. Vazbu na Církev ztratili a jejich děti, kterým víru z různých důvodů nepředali, tuto jejich potřebu často vůbec nevnímají ani se s nimi nemodlí, neboť to neumí či jim to připadá hloupé. Velikou službou, kterou takovým lidem mohou jejich příbuzní a známí prokázat, je nabídnutí a zprostředkování návštěvy kněze. Mnohem důležitější než po smrti uspořádat pohřeb v kostele, je připravit člověka na křesťanský odchod z tohoto světa.

Jedna ze sedmi svátostí Církve je určena přímo pro nemocné: POMAZÁNÍ NEMOCNÝCH. Je třeba rázně odmítnout mylný názor, že po přijetí této svátosti už člověka čeká jen smrt. Je to podobné, jakoby člověk ve vážném zdravotním stavu zdůvodnil odmítnutí hospitalizace tím, že v nemocnici už mnoho lidí zemřelo.

Zvláštní milost svátosti pomazání nemocných má tyto účinky (srov. Katechismus katolické církve, č. 1532):

  • spojení nemocného s Kristovým utrpením, k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve
  • útěcha, pokoj a odvaha ke křesťanskému snášení utrpení nemoci nebo stáří
  • odpuštění hříchů, jestliže je nemocný nemohl obdržet ve svátosti pokání
  • uzdravení, jestliže to prospívá ke spáse duše
  • příprava na přechod do věčného života

Pomazání nemocných může a má přijmout (třeba i opakovaně) pokřtěný člověk,

  • pokud je těžce nemocný (nemoc ohrožuje jeho život)
  • čeká-li ho závažná operace
  • ve stáří, kdy je už pro samotný vyšší věk soužen různými nemocemi
  • když umírá a ukončuje se jeho pozemský život

Odkládání pomazání nemocných s odůvodněním, že to ještě není tak špatné nebo že počkáme, až se to trochu zlepší nebo snad že nebudeme obtěžovat pana faráře, téměř vždy končí tím, že k zaopatření nemocného vůbec nedojde a on nakonec zemře bez svátostné posily a bez smíření s Bohem, což je velká škoda. Jistě, i v takových případech zemřelé svěřujeme Božímu milosrdenství, ale je nanejvýš žádoucí být jim v této oblasti nápomocni především během jejich pozemského života.

 

Modlitba za nemocné (Kancionál, č. 048 A):

Bože, spáso věřících, vyslyš prosby za naše nemocné bratry a sestry. Mají účast na utrpení Tvého Syna. Poskytni jim ve svém milosrdenství pomoc. Navrať jim zdraví, ať se s nimi můžeme radovat v Tvé Církvi z jejich uzdravení.